Jdi na obsah Jdi na menu
 


Počítač, který nikdy nespadne

1361124587.jpg

 

 

Příroda inspirovala počítač s množstvím paralelních systémů s vlastní pamětí, kterého řídí nápady generátoru pseudonáhodných čísel. Přicházejí elektronické mozky, které (skoro) nikdy nespadnou a ještě se samy přeprogramují podle potřeby?

 

1361124456.jpg 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Digitální biolog Peter Bentley. Kredit: UCL.

 

 

Dneska nebývá k vidění tak často, ale určitě jste o ní už alespoň slyšeli. Když už není žádná naděje a veškeré pokusy o záchranu vyzní naprázdno, pak přijde. Modrá obrazovka smrti. Nezbývá než potupně nahodit počítač a nejlépe ještě obětovat nějaké domácí zvířectvo, aby byly vnitřnosti počítače a jeho operační systém po restartu v pořádku. Vnímáme to jako nevyvratitelný osud, počítače prostě občas padají. Obvykle proto, že jedou podle předepsaného sledu instrukcí, vždy jednu z nich předpisově vykonají, výsledek uloží do paměti a posunou se na další instrukci. Je to výtečné k přežvýkávání spousty složitých čísel, ale takový počítač nezvládne více věcí najedou. Přestože obvyklé počítače dovedou působit dojmem, že řeší více věcí zároveň, ve skutečnosti jenom svižně střídají svoji pozornost mezi jednotlivými programy. Podle počítačových vědců z University College London to ale jde i jinak.

Peter Bentley a Christos Sakellariou pracují na takzvané systémové, nebo také přirozené architektuře počítačů (systemic computing). Přirozené počítače nezapřou inspiraci světem organismů, který je z pohledu konveční architektury počítačů bizarně chaotický. Přirozeně postavené počítače by měly oproti těm klasickým vzývat náhodu, být do značné míry autonomní, decentralizované, asynchronní, paralelní, a hlavně kromobyčejně odolné vůči chybám a poruchám.Počítač podle konceptu Bentleyho a Sakellaria dělí práci mezi digitální výpočetní entity – systémy, které zpracovávají data v určitém kontextu a paralelně spolupracují s dalšími, tématicky blízkými systémy. Jednotlivé virtuální systémy přicházejí ke slovu pod taktovkou generátoru pseudonáhodných čísel, který je klíčovou součástí programovatelného manažera řízení počítače Field Programmable Gate Array (FPGA). Vývojáři se tím snaží vnášet do srdce přirozeného počítače chaos, podobný tomu v přírodě.

 

Modrá obrazovka smrti pro pamětníky. Kredit: Microsoft, Wikimedia Commons.s_1361124541.jpg

Bentley připouští, že takový koncept nezní příliš uvěřitelně, prý ale zaručeně funguje. Na konferenci IEEE International Conference on Evolvable Systems – From Biology to Hardware, která se odehraje během letošního dubna v Singapuru, hodlá mluvit o tom, že přirozené počítače ve skutečnosti fungují mnohem rychleji, než se čekalo. Takový počítač obsahuje instrukce v mnoha kopiích, které fungují v mnoha systémech. Když některý z virtuálních systémů spadne, přirozený počítač ho může nahradit zkopírováním jiného systému. Na rozdíl od běžného počítače nepřipraví pád jednoho ze systémů přirozený počítač o paměť, protože každý jeho systém má paměť vlastní.

 

s_1361124575.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

Když zemře informační tabule v New Yorku. Kredit: Mike Goren, Wikimedia Commons.

 

Badatelé se teď snaží naučit počítač přepsat vlastní instrukce podle změn okolní situace, pomocí algoritmů strojového učení. Průběžně se adaptovat. Přirozené počítače by každopádně měly mít zajímavou budoucnost. Ne že by už nikdy nespadly, to je asi opravdu jenom nadsázka. Každý elektronický systém má svá zranitelná místa. Po adaptivních inteligencích je ale už teď veliká poptávka. Vojáci by jistě nepohrdli elektronickými mozky pro drony a další robotické stroje, které by se uměly samy přeprogramovat po technické poruše či poškození v boji. Neurovědci by zase mohli na bázi přirozené architektury stavět realističtější modely lidského mozku. Třeba se časem budou samy opravovat i civilní stroje nebo třeba domácí elektronika.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář